prof. Josef Pultera

           Kolega Josef Pultera se narodil v Hronově – Velkém Poříčí v roce 1923. Byl absolventem obchodní akademie v Hradci Králové. Od roku 1943 pracoval na Náchodsku jako mzdový účetní a fakturant. K dvouletému studiu středoškolské profesury na Vysoké škole obchodní v Praze se přihlásil hned po osvobození v roce 1945. Před přeložením na hospodářskou školu do Šumperka v září 1948 krátce učil na obchodních školách v Chocni a v Novém Jičíně. Pozdější SEŠ Šumperk byla jeho trvalým působištěm až do odchodu do důchodu. Vojnu absolvoval dodatečně a úspěšně v létech 1951 – 53. Stal se poručíkem v záloze.

          Mým kolegou byl v létech 1969 – 1974. Učil výhradně účetnictví. Tykali jsme si. Byl to velmi estetický člověk, staral se o výzdobu školy a organizoval různé školní akce, především sjezdy absolventů. Vynikal korektním kolegiálním chováním, slušností, zdrženlivostí, spolehlivostí. Nejsem si jist, zda byl za to vždy doceněn. Za svou romantickou duši a retro vizáž býval terčem různých žertíků svých kolegů.  Nekolegiální jednání ho trápilo.

            Z jednotlivostí se mi vrylo do paměti jeho nahlas vyslovené varování, že tehdy podporované volné diskuse se studenty do školy nepatří, stejně jako tiché připomenutí, že žádný strom neroste do nebe. I v učitelském sboru mívá občas někdo velitelské sklony a považuje se za nejpovolanějšího..

             Miloval své rodiče a svou rodinu. Jeho synové a vnuci se stali úspěšnými sportovci a manažéry, těšilo ho to.

          Josef Pultera patřil do generace, která prožila válku v mladém věku. Její ukončení bylo šancí pro úspěšný start do života pro všechny, kteří něco uměli a chtěli pracovat. Dopadlo to  jinak, ale přesto většina z nich se dokázala uplatnit v nelehké době padesátých let a po pozdějším uvolnění v šedesátých letech. Zklamání v nich zůstávalo. Snad proto mnozíí měli sklon k recesi.

          Viděl jsem Pulterovy vzorné přípravy a obdivoval jsem  jeho elán, s jakým organizoval podnikové praxe studentů. V té době dobří učitelé účetnictví na venkovských školách navazovali styky s vedoucími účtáren významných místních podniků, především průmyslových. Absolventi pak přicházeli do prostředí, které už trochu poznali. Inspiroval mne a snažil jsem se podobně kontaktovat pracoviště s progresivní výpočetní technikou.

             Středoškolští učitelé bývají často kritizováni z různých stran těmi, kteří mají aktivistické sklony. Studenti, kolegové. Já jsem Josefa Pulteru ctil. Neměl jsem tenkrát, bohužel, dost času k nějaké bližší spolupráci. Kolega jeho typu mi na pražské škole chyběl. Vše prověřil a zhodnotil čas. S odstupem desítek let mi Josef Pultera stále připomíná to dobré, co mne na šumperské škole potkalo. Děkuji mu za to.

           Pokud se nemýlím, kontaktoval jsem ho naposled při příležitosti jeho 55. narozenin.  Vzpomínám si, že jsem mu blahopřál i s připomenutím, že už přežil tři dělnické prezidenty. Poslal mi kopii programu oslav svých narozenin včetně menu a k tomu ozdobnou jmenovku na stůl, která mi patřila, když jsem byl ještě na škole.

           V důchodu si Pepík oddechl a uvolnil se, změnil vizáž, ale zůstal velmi přátelským člověkem. Na rozdíl od jiných.