prof. Marcel Niederle
Každá hodina kreslení začínala stejně. O přestávce v kreslírně létaly vzduchem houba nebo hadr na utírání tabule. Krátce po zazvonění se otevřely dveře kabinetu a vstoupil On. V saku a s kravatou. Dveře velmi hlučně přibouchl a vykřikl vždy stejnou větu. To je dneska mládež! Říkalo se, že byl občas létajícím předmětem zasažen nebo posypán křídovým práškem. Nevím. Pak nastal obřad zapisování do třídní knihy. Počáteční dusno se rozplynulo v programu vyučovací hodiny. Celé tři roky měly hodiny kreslení svůj řád a promyšlenou náplň. Naučili a dozvěděli jsme se hodně z techniky kreslení. O výtvarném umění jsme se kuriózně dozvídali při suplování od paní učitelky Řečínské, které jsme přezdívali Babička Pravda, protože toto slůvko nadměrně používala. Někdejší středoškolský profesor, akademický malíř Marcel Niederle, byl výraznou postavou dejvické osmiletky ředitele Nápravníka. Byli jsme mezi posledními žáky Marcela Niederleho v roce 1958. Věnoval mi na rozloučenou dvě kresby. Portrét tenisty na kurtu z roku 1942 (možná autoportrét) a návrh plakátu k ZOH 1956 v italské Cortině. Občas jsem mu na požádání pomáhal v kabinetě s pořádáním složek výkresů. Oslovoval mne Havléčku. Asi šlo o nějakou moravskou reminiscenci.
V době studií na gymnáziu a na vysoké škole mi pana profesora občas připomněl jeho stylizovaný portrét nějakého významného sportovce ve Večerní Praze. Zůstal také aktivním hráčem tenisu na kurtech za tehdejším gymnáziem Velvarská. Do svého bytu ve Vilímovské ulici chodíval pěšky do kopce po dnešní Evropské třídě, po chodníku vedoucím kolem Hadovky. Často jsem ho vídával z tramvaje. S přibývajícími léty už chodil pomaleji a s hůlkou. Se sklopenou hlavou, vždy s nezbytným kloboukem.
V roce 1974 jsem pátým rokem učil na šumperské sešce a občas jezdil koncem týdne odpoledním rychlíkem ze Zábřeha na Moravě do bývalého domova v Dejvicích. Mezi cestujícími v kupé byl jednou i pan profesor. Vracel se z prázdninového pobytu na východní Moravě, kde byly dlouholeté rodinné vazby. Tvářil se přísně, nepoznal mne. Netroufl jsem si ho oslovit. Dnes toho lituji Toto setkání se mi vždy připomene, když si na Youtube pouštím záběry z filmového Švejka. Stejně jako Nedbalův generál von Schwarzburg, oslovený Švejkem jako pan prokurista Pulkrábek z banky Slávie, měl nad hlavou kufr se stylovou jmenovkou. Vnucuje se mi i Švejkova historka o medikovi z kavárny U Špírků, který popisoval příčiny anomáliie v počtu vlasů.
Dnes mne fascinuje nezvyklý rozsah aukcí sportovních kreseb Marcela Niederleho z jeho pozůstalosti, dokumentovaný na jakémkoliv webovém prohlížeči. A také nevšední skutečnost, že se ještě krátce dožil doby, která prosadila ve společnosti životní hodnoty a postoje, s kterými se on sám ztotožnil dávno předtím a podle nich žil a pracoval.
Stručný životopis
Marcel Vladimír Niederle se narodil 18. června 1898 v Praze jako jeden ze synů univ. prof. PhDr. Lubora Niederleho, zakladatele moderní české archeologie, antropologa, etnologa, v létech 1927 a 1928 rektora Karlovy univerzity. Od roku 1909 do roku 1917 studoval na českém reálném gymnáziu v Praze II, Křemencova 12. Ve studiu pokračoval do roku 1922 na Akademii výtvarných umění v Praze nejdříve ve všeobecné škole, následně ve speciální grafické škole Maxe Švabinského.Současně se studiem na univerzitě a technice připravoval na učitelské povolání. Po absolvování AVU v létech 1922 - 1923 pobýval v USA a údajně spolupracoval s časopisem Sport Illustrated. První školou, na které dva roky vyučoval, byla česká státní reálka pod Vyšehradem, ve Vratislavově ul. 4. Jeho aprobací byly předměty kreslení, matematika, deskriptivní geometrie. Následovaly krátké úvazky na litoměřickém gymnáziu a koedukačním učitelském ústavu v Přerově. V létech 1925 - 1927 byl znovu na studijní dovolené v USA. Po návratu působil na koedukčních učitelských ústavech ve Valašském Meziříčí a Příboře. Potom byl přidělen Ministerstvu školství a národní osvěty v Praze a měl na starosti kulturní styky s anglosaskou a germánskou cizinou.. Od roku 1930 vyučoval na státním reformním reálném gymnáziu v Praze XIX a současně na Anglickém reálném gymnáziu v Mikulandské ulici. V létech 1947 - 1950 byl profesorem státního reálného gymnázia na Hládkově. Od roku 1950 byla jeho působištěm osmiletá střední škola na náměstí Svobody 930 B, odkud v roce 1958 odešel do důchodu. Vedle školy bývala později shodou okolností obrazová galerie Vincence Kramáře, který byl jeho kmotrem. Za svého nástupce na své poslední škole si vybral malíře a kreslíře Františka Turka, známého knižního ilustrátora.Z archivních zdrojů lze doložit, že Marcel Niederle nikdy nebyl profesorem UMPRUM, jak bývá mylně uváděno. Nejen na základní škole se vytrvale podepisoval jako profesor. Na škole bylo tenkrát více bývalých a dosluhujících středoškolských profesorů, namátkou mohu uvést bioložku Růženu Mistrovou a filoložku PhDr. Annu Olšarovou. V případech nouze se v učitelském sboru objevila i zemědělská inženýrka nebo profesor gymnázia, který neměl pro svou kvalifikaci uplatnění na střední škole. Na úroveň školy to mělo mimořádně pozitivní vliv. Marcel Niederle zemřel v roce 1991 a odpočívá na Olšanských hřbitovech. Marcela Niederleho lze navždy připomínat jako akademika - českého malíře a kreslíře, zaměřeného na kresby ze sportovního prostředí, doplňkově módy, příležitostného karikaturistu, celoživotního středoškolského pedagoga. Na UMPRUM by jeho zaměření dnes patřilo do oboru užitého umění. Byl dlouholetým amatérským hráčem tenisu, dříve i hokeje, sport byl důležitou součástí jeho každodenního života. V počátcích býval ivýznamným funkcionářem hokejové Sparty. Marcel Niederle byl prototypem moderního člověka bez ohledu na společenské prostředí a jeho změny v čase.
Souvislosti a odkazy
* Dvojčetem Marcela Vladimíra Niederleho (dále MN) byl Miloš Alexander. Pokřtěni byli v kostele sv. Štěpána v Praze II.
* Otec pocházel z Klatov a matka z Vysokého nad Jizerou.
* Otec Lubor byl jednoznačně nejvýznamnějším příslušníkem rodu Niederlů (zemřel 1944).
* Zakladatelem rodu byl Jindřich Niederle ze Staré Paky, který byl synem pláteníka, jehož rod zřejmě pocházel z Lotrinska a migroval za třicetileté války. Vystudoval klasickou filologii v Praze a byl středoškolským profesorem i na akademickém gymnáziu v Praze, vědecky pracoval, popularizoval, psal učebnice, učil i na Karlově univerzitě, byl umělecky založen, zemřel předčasně. Jeho syny byli Lubor, Václav, který byl také klasickým filologem a středoškolským profesorem, a Bohuslav, který vystudoval a později i přednášel v Praze lékařství a stal se významným chirurgem a rentgenologem v kladenské nemocnici (zemřel 1963). Jeho syn Bohuslav byl skvělým operatérem u profesora Jiráska a později 30 let řídil motolskou chirurgii, byl stejně jako otec profesorem Karlovy univerzity. Jeho syn Jiří se stal významným fyzikem, vědcem a profesorem Karlovy univerzity.
Přidávám z webu obrázky ze vzpomínky ve Veleckém zpravodaji 1985.
.jpg)